foto1 foto2 foto3 foto4 foto5


facebook.com/MoudraKocka
info@moudrakocka.cz
Moudrá Kočka

Podpořte domácí vzdělávání a svobodné školy sdílením

Powered by Spearhead Software Labs Joomla Facebook Like Button

Věřte sobě a věřte svému dítěti. Protože celá kultura a váš doktor, babička, tchyně a všichni okolo vám budou říkat: „Nevěř svému dítěti. Udělejte jim tohle, a nedělejte tohle, protože jinak z nich vyroste divoký lev namísto člověka“. Pořád dokola je nám omíláno, že když permanentně nekontrolujeme a neovládáme dítě a netvarujeme ho, tak se zvrtnou. 

 

Chovají se dobře, protože chtějí z jejich vlastní vůle. Protože jsme s nimi ve vztahu, který zkrátka dobře funguje, takže jsou spokojené. A protože jsou spokojené, tak prostě zapadnou, opravdu chtějí s námi spolupracovat, protože my spolupracujeme s nimi. A vím, že někteří rodiče budou říkat, že to není možné, a proto chci zdůraznit, že důkazy už tu jsou. Jsou to miliony dětí, byť osobně jich znám několik desítek tisíc, a chovají se ukázkově. 

 

 

Takže já bych nepoužila slovo alternativa, protože tresty jsou úplně mimo můj slovník celkově. Není to prospěšné ničemu, nepotřebujeme žádnou alternativu k něčemu, co nefunguje. Místo toho si musíme uvědomit, že lidé nepotřebují být tvarováni. Takže ideální trest je: „Co udělám dítěti, aby dělalo a stalo se tím, co chci JÁ?“ Ale co učím já, není snaha udělat z detí to, co chcete vy, ale rozvíjet a pečovat o to, co chtějí být oni.Takže není vůbec potřebné je tvarovat, směrovat, manipulovat nebo nutit dělat to, co já chci, aby dělali. Samozřejmě, že mi pak rodiče říkají, že pak děti zdivočí, a že se budou chovat strašně, ale paradoxem je, že když je trestáme, tehdy se chovají hrozně, protože jsou potlačovány, a ta akce způsobuje reakci a obranu, takže když je tlačíme, tlačí zpátky a ubližují a jejich schopnost učení je poškozena.

 

Takže já neučím alternativy, co dělat místo toho, učím mít vztah s dětmi, být rodičem, který si jich váží. Je to jako zalévání květiny, aby mohla kvést, je to lepší než otevírat poupata a rozhodovat, jakou by měla mít barvu a jakým směrem by měla rostlina růst. Takže je to způsob bytí s dětmi, který dovoluje vlastně dítěti být nejlepší možnou verzí jeho samotného. Mám již dvacet let zkušeností práce s tisíci a tisíci rodinami, takže není nedostatek důkazů, jak to dopadne nebo jaký druh dětí jsou. Zpráva je taková, a tedy také co vidím já je, že děti, které vyrostou s komunikací a porozuměním, a že rodič je na jejich straně vždycky, se chovají nejlépe, nemají problémy s chováním, všeobecně excelují v čemkoliv, co dělají, učí se velmi rychle, protože nejsou vystresovány úzkostí a jejich chování není dobré proto, že se bojí, ne ze strachu či poddajnosti. Chovají se dobře, protože chtějí z jejich vlastní vůle. Protože jsme s nimi ve vztahu, který zkrátka dobře funguje, takže jsou spokojené. A protože jsou spokojené, tak prostě zapadnou, opravdu chtějí s námi spolupracovat, protože my spolupracujeme s nimi. A vím, že někteří rodiče budou říkat, že to není možné, a proto chci zdůraznit, že důkazy už tu jsou. Jsou to miliony dětí, byť osobně jich znám několik desítek tisíc, a chovají se ukázkově. Přidám Vám dokonce malou anekdotu:

Právě jsem dostala email z Austrálie od jedné maminky, které jsem poskytovala konzultaci, které dělám po skypu nebo telefonicky, a matka "praktikuje" rodičovství podle mě a otec byl vždycky proti tomu, že nechce o rodině Aldort ani slyšet. A pak šli někam na veřejnost a otec chtěl dokázat své ženě, že jiné děti se chovají dobře taky. Ukázal na rodinu, kde ty děti byly velmi spokojené a mírumilovné a dobře se chovaly a vypadaly spokojeně a ne utlačovaně. Vydali se směrem k té rodině a zjistili, že jsou to rovněž „následovníci“ Naomi Aldort. Takže její muž řekl: „Aha, už chápu.“

Důkazy tam jsou a jsou i ty opačné důkazy, po staletí jsme trestali a ubližovali dětem, mysleli jsme si, že když jim ublížíme, že se budou chovat lépe a někdy to také dělají, ale ze strachu. Výsledkem je to, že jsou emočně zjizvení, mají tendence k sebevraždám, depresím, agresi nebo mají jakékoliv dysfunkční emoční a psychologické potíže, více těžkostí v učení. Viděli jsme výsledky toho, jak to vypadá, když děti utlačujeme, ovládáme, trestáme, je to ve válkách, ve světě. Vedeme válku proti dítěti.

 

Není to o zásazích nebo zanedbávání. Způsob rodičovství, který učím je daleko od zanedbávání jak je to jen možné, jedná se o angažované rodičovství spíše než zasahující. Angažovanost v tom, mít s dítětem blízký pečující vztah a spojení, kontakt s dítětem, ale netvarování, kdo ve skutečnosti jsou. Jeto úplně jiný koncept. Můžete být s člověkem, např. s dospělým, a neříkáte jim, co mají dělat, neříkáte jim: „Řekni: Prosím a děkuji“. To neznamená, že je zanedbáváte. Jste s nimi, ale nejste tak hrubý, abyste jsi jim diktovali, co mají říkat. A věříte jim, pečujete o to, co potřebují a následujete jejich směr poskytováním toho, co ke svému vývoji potřebují, a tím si vyvinou smysl vděčnosti a učí se od nás, jak o ně pečujeme, jak používat určitá slova v určitých situacích, a potom je to opravdové spíše, než falešné a jen ze strachu. Případně to nepoužívají vůbec, protože to nesnáší od dob, co je k tomu nutili rodiče nebo to dělají pořád proto, že jsou hodný chlapec či holčička, ale uvnitř jsou ve skutečnosti hodně vystrašení a úzkostliví, takže s emočními problémy. Takžechceme, aby si dítě vytvořilo opravdové způsoby dobrého chování spíše než poslušnost, a protože se bojí, že někdo očekává něco, co má udělat. My všichni trpíme kvůli tomuhle stylu uvažování: „Co ode mě očekávají?“. Tohle je podstata nejistoty, neustále se hlídat, co mám říkat a dělat. Ale já učím způsob, jak vychovávat děti, že k nim máte hodně blízko a respektujete je, že ten vnitřní hlas, je to, čemu mohou ve skutečnosti naslouchat. Teď nemluvím o rozmarech nebo závislostech. Mluvím o hlubokém filosofickém vnitřním duchu, který je v nás všech a je to silný a dobrý zdroj, z kterého vede život. Když žijete s lidmi a učíte se od nich, postupně se také učíte starat o ostatní, protože oni se starají o vás tehdy, když jsou připravení. Nevím, jestli jsem se vyjádřila jasně, ale - zásahy - to není slovo, které bych používala často.

 

Věřte sobě a věřte svému dítěti. Protože celá kultura a váš doktor, babička, tchyně a všichni okolo vám budou říkat: „Nevěř svému dítěti. Udělejte jim tohle, a nedělejte tohle, protože jinak z nich vyroste divoký lev namísto člověka“. Pořád dokola je nám omíláno, že když permanentně nekontrolujeme a neovládáme dítě a netvarujeme ho, tak se zvrtnou. Ale překrásná věc, kterou zažívám s klienty - rodiči, obzvláště s těmi mainstreamovými, kteří ovládali děti léta, je to, že když opravdu studují se mnou - a nestačí si jen přečíst knížku nebo mít jedno interview nebo přednášku - ale lidi, kteří opravdu vloží své srdce do učení, do osobního růstu, do osvobození od veškerého vymývání mozku, ve kterém jsme vyrůstali a výchovy založené na strachu dětí, potom si začnou i rodiče sami věřit a vždycky říkají s povzdechem: „To jeto, co jsem vždy cítil uvnitř, tenhle pocit je správný, je to mírumilovné“Najednou jim to přinese obrovskou úlevu, postupem času je i jejich vztah s dítětem mírumilovný, děti se chovají lépe, udeří to do jádra jejich autentického bytí. Jinými slovy, ten zbytek není to, čím ve skutečnosti jsme. Takže jakýkoliv rodič, je jedno jak moc trestající nebo staromódní, když se plně pustí do tohoto učení, nejen když se s tím potkají a jen řeknou: „Ne, já to dělat nemůžu", což je jejich věc, je to fajn, ale jestli se opravdu do toho pustí a ptají se sami sebe, jejich starého myšlení ohledně ovládání dětí, tak bych řekla, že mají velkou úlevu. A důvěra je ta hlavní věc, co jim zůstane i v hlase. Ale nemyslím tím důvěru v intuici, protože si můžete říct: „Věřím své intuici, tak naplácám dítěti“, ale je to hlas mysli, který navádí k tomu, co se dělo vám jako dítěti. Takže když mluvím o tom, abyste věřili sami sobě, tak mluvím o tom, aby ste udělali na sobě spoustu práce, abyste se dostali na místo, kde jste svobodní rodiče, kteří skutečně poslouchají, a kteří vidí své dítě a věří mu, že tam, kde momentálně jsou (vývojově), že je to naprosto v pořádku. Nemusíte z nich dělat něco jiného.

 

Naučila jsem se toho strašně moc a strašně moc se ještě učím, a mé děti mi ukazují, kde jsem udělala chyby a jako každý jiný jsem jich udělala hodně, ve skutečnosti to, co učím, je mnohem lepší než co jsem udělala, protože jsem se naučila od jiných rodin a jejich dětí a svých vlastních dětí, jak vyrostli a dali mi zpětnou vazbu o dvacet let zpátky. A já si říkám: „Aha, neuvědomila jsem si tohle a tamto“, ale co se týče konkrétně homeschoolingu, moje přesvědčení je jen silnější. Všichni tři synové jsou špičkoví studenti na univerzitách, dva už absolvovali, jeden ještě bude, ještě mu zbývá poslední rok na nejlepší hudební škole na světě, která přijímá velmi málo lidí za plné stipendium a zase je špičkový student. Ve skutečnosti bych si přála, aby nebyl tak špičkový student, protože jedna z mých chyb bylo komentování, i když tolik učím, aby rodiče děti nechválili, aby děti neuváděli do očekávání, tak kvůli jeho stezce klasické hudby, kde byli jiní učitelé, myslím, že jsem se tím stala posedlá, jak moc je talentovaný, že nemá moc tolerance pro to dostávat horší než nejlepší známku.Tak mu říkám s úsměvem: „Dostaň aspoň nějaká béčka, nemusíš mít pořád nejlepší známky", ale není to pro něj lehké. Takže tohle jsem se naučila, ale také říkám, že kdybych měla udělat cokoliv jinak, ohledně homeschoolingu atd., tak bych dělala ještě víc toho, co učím, ještě víc bych jim věřila, ještě více uvolněná k tomu, aby dělali cokoliv chtějí, a také je víc ochránila od vlivů, které mohou ohrozit tu svobodu.

 

 

Prřklad videa „Entrevista Naomi Aldort, experta en crianza respetuosa y homeschooling“.

zdroj:https://www.youtube.com/watch?v=smokop_XF38,(Rozhovor s Naomi Aldort dňa 12.05.2014, pri príležitosti jej návštevy Madridu).


Copyright © 2018 Moudrá Kočka Rights Reserved.